Holiday in Paris #25 day

Featured

V neděli jsem vyrazil na Champs-Élysées, kdo je trochu v obraze, tak končil závod koloařů Tour de France. Nejsem skalní fanoušek deathmettalu ani závodů na kole. Ale přišlo mi to jako hezké zpestření nedělního odpoledne.

Naposled, když jsme byli s Luckou na přehlídce, tak jsme přišli pozdě a moc jsme neviděli. Tak jsem se sbalil o hoďku dřív a o hoďku déle jsme čekal. Docela nuda, bylo mi blbý vytáhnout Kindle a začít číst, tak jsem si pustil aspoň nějakou hudbu.

Po chvilce začaly jezdit první auta. A “caravana”, tedy reklamní auta všech sponzorů a tak…

 

Vittel, stříkaly po nás vodou a házeli po nás balenou vodu :-D

Tady jsou úplně první, tak se předveďte. Kdo je kdo? Stejně to budete mít najetý z televize.

Kvůli tomuhle jsem tady přes hodinu čekal!

Vídíte tu mexickou vlnu? :-D

Kryštof Raška [1,2,3] mi na Google+ komentoval fotky něčím ve smyslu, že je jeho snem se naživo zúčastnit nějaké etapy. Nechci tenhle cíl shazovat. Ale po tom, co jsem tady přes hodinu čekal namáčknutej na smradlavý lidi jsem toho ani nakonec moc neviděl a všechno bylo strašně rychlý. Nevim kolik můžou mít rychlost, když jedou po těch kostkách, ale auta co je doprovázela jela minimálně 40km/h. Cyklistu neodhadnu.

Veškerej zážitek je tedy z dálky sílící hluk lidí, postupně přecházející do velkého povyku, povzbuzování, pak mihnutí peletonu a zase utišení a uvolnění atmosféry všech lidí v okolí.

Všechno se seběhlo tak rychle, že jsem z toho ani nic neměl. Někde v horách, když šplhaj do kopce, tak to může být něco jinýho. Budou pomalejší, bude víc místa, kde si sednout, kam píchnout stativ a udělat hezký fotky. Ale tohle je fakt pro fanoušky cyklistiky :-)

Holiday in Paris #24 day

V práci se mě často ptají co dělám o víkendy. Já sám pořádně nevim, často dohánim nějaké resty. Jdu si zaběhat. S Luckou jsme byli v kině. Ale tahat se sám někde centrem po památkách je NUDA. Schválně si zkuste představit třeba exkurzi zámku, jen sám.
Ale tyhle konverzace vedli až k tomu, co by mě mohlo v Paříži zajímat. První pokusy nic moc. Ale asijská tržnice s obchody s elektronikou v ulici Montgallet mě už trochu zaujala, dokonce natolik, že jsem si tam udělal v sobotu vejlet.


Na Google Mapách to zelené, stanice metra Montgallet.

Na Paříž nezvykle přeplněná ulice.

Druhý záběr z Google Street View.

Klasika. Jako u nás maj vietnamci přeplněné regály jídlem, tady je vše přeplněné elektronikou!

Nebylo nejlepší počasí a nedalo se kvůli lidem moc fotit.

A cestou zpět jsem potkal skvělé GettoCar.

Kompilace výletu nebude nejlepší, plánoval jsem si koupit redukci z microSD na SD. Protože mi ve středu má dorazit GoPro kamera a žluťásci z DealExtreme.com mi teprve 23. poslali balíček. Takže abych si tu netrhal vlasy, že nemůžu vyzkoušet kamerku jsem chtěl redukci a pár dní s mobilem bez paměťovky vydržim. Ovšem!

Naprosto chápu ženský při nákupech. Fakt, že jo. Doteď jsem si myslel, že to je třeba něco v genech, jak oni jdou od regálu k regálu a jenom to prohrabávaj. Že to jsou věci co chlapi nikdy nemůžou pochopit…

…hovno. To bylo ale fakt strašný. Jsem vlezl do prvního krámu a měl jsem pocit, že všechno musim mít. Měli tu nejnovější HW. Vyskládané krabice základních desek. Plné poličky pevných disků. Pod sklem všechny USB flashky a paměťové karty. Různě po stěnách všechno do PC, no prostě krása. Zvýšil se mi tep a hltal jsem každej kousek.

To byl teprve první krám a já jsem věděl, že chci jen na redukci a na ostříhání. V druhém krámě jsem to už nevydržel a pln nadšení jsem se začal shánět po externí USB wifi kartě. Ani jsem nevěděl, že TP-LINK dělá takovejch sticků. Měl jsem za to, že dělaj v Gčku jen sticky a pak ještě s externí anténkou. Tady měli i v Nku a další tři různý verze.

Ale řikal jsem si, že budu pokračovat dál, že budou mít určitě levnější. V dalším jsem zahlédl plnou zeď paměťovek, redukce jsem naštěstí moc nehledal, takže jsem alibisticky pokukoval jen po kartách. Měli všechno a ještě víc. Nakonec jsem si vybral 8GB kartu v Class 10 za příjemných 11€.

V dalším krámě jsem pokračoval nákupem TP-LINKu TL-WN422G s módem “monitor” :-D

A prostě bych takhle pokračoval dál, až bych neměl žádné peníze, takže jsem se otočil a zarostlej bez redukce ale s paměťovkou a wifinou jsem vyrazil domů!

Holiday in Paris #18 day

Nestíhám vstávat, nestíhám dobíhat do práce, nestíhám obědvat tuny dobrého papáníčka v kantýně, nestíhám padla v práci, nestíhám si uvařit něco k večeři, nestíhám jít spát, nestíhám vstávat…

Proto si dneska zahraju na pána času, seru na resty co se mi tu hromadí a jdu poprvé v klidu napsat zápisek. Všechny předešlé jsem psal vždy po půlnoci a ráno ze strachu, že jsem sepsal kupu hovínek jsem radši ani nekontroloval překlepy. Vlasta mi tvrdí, že kdyby se to nedalo číst, tak to nečte. Budu se tedy snažit více ředit text fotkama.

Lucka s rodinkou přijeli ve středu večer a hned bylo nějaké vzrůšo…

Z pod motoru začala stříkat nafta a museli si zavolat odtah :-(
Taky tady byl státní svátek na oslavy dobytí Bastily a mnoho dalšího. Fotky zítra, teď na to nemám sílu :-D Takže jen tak chaoticky, co se mi hromadí v mobilu…


Hovňousci používaj wokna na terminálech pro výdej jízdenek na metro a RERko, tak jsem si nemohl tohle odpustit ^^


Tady jsou nějaké hračky s kterými denně přicházím do styku.


Od zítřka nepiju Coca Colu. Slibuju…

K narozeninám jsem si udělal radost a objednal jsem si kopu blbostí z DealExtreme.com. Takže se těšim na 16GB SD kartu, 200mW červený laser a spoustu dalších blbostí :-)

Příští týden přiletí z US k nám do Paříže osoba se zvláštním posláním. Kupovat v ČR GoPro kamerku za 8,5k CZK mi přijde masochismus. Chápu, že je problém se zárukou, dopravou, clem, blablabla, ale kurva to jsou nějací obchodníci, když si nedokážou vyjednat lepší podmínky? Proto jsem to vyřešil dovozem z US za krásnou cenu 299 USD a čau.

Takže se můžete těši na ještě lepší fotky a snad i nějaká videa. Lucka ke mně má opět namířeno za 14dní.
A znova to po sobě číst nebudu, protože mám opět pocit, že to je jen průjem myšlenek až na vaše monitory.

S věnováním Kateřině Petřinové. Té, která mi jako jediná poslala smsku s přáním k narozeninám.

Holiday in Paris #15 day

Teď když jsem koukal do administrace kolikátej den tu jsem kvůli nadpisu článku, tak jsem si uvědomil, že dneska jsem poslední den teenager :-D

Takže dárky posílejte do čech, hotovost na paypal, přání na me@tomasbrincil.cz ^^

Poslední dny tady máme takový práce, že nevim jestli si mám chodit pro Coca Colu na chodbu, nebo ven. Nevim jestli si mám dat nohy na kastli počítače nebo na papírovou krabici od monitoru. Fakt děs. :-D

Ale mám tu dost času vyfotit svoje pracovní prostředí.

Mám tady teď Lucku, takže máme tuny krásných fotek. Až bude čas, něco proberu a dám sem ^^

Holiday in Paris #7 day

V diskuzi na Google+ jste mě donutili napsat další zápisek. Ale bez fotek se mi moc nechce :-D Mám za poslední dva dny jedinou, ale o to zajímavější. Při včerejším běhání jsem si všiml vystupujícího kouře z malého lesíka opodál, tak jsem si cestu prodloužil až tam a viděl jsem dvě slečny jak pálí obrovskou hromadu školních sešitů – předpoklad na základně vlastních zkušeností.

Když jsem běžel druhé kolečko, tak mě předbíhali policajti a už jsem tušil, kam mají namířeno :-D

V práci se mám docela fajn, jestli vás to třeba zajímá. Dneska jsme byli pozvaní na luxusní oběd. A snad už nebudu dělat takovou IT děvku jako doposud, protože začínají objevovat můj skill v Linuxu. Píšu teď scripty pro “Ghost server” a jeho klienty. Jde o jednoduché vytvoření bitové kopie systému pomocí LiveCD, její nahrání na server a pak následné distribuování na počítače stejného hardwaru. Nechápu, proč kvůli takovéhle trivialitě, která se dá zvládnout pomocí nástrojů jako ssh, dd aj. utrácejí takové spousty peněz. Ale co je mi do toho. Někdo radši klikátka, někdo radši ví co dělá ^^

Doufám, že budu mít prostor to dodělat a otestovat. Mimo to, jsem ráno obíhal laptopy na patře kvůli dešifrování citlivých dokumentů. Používají tady na to nějaký SecurityBox co umí číst čipové karty. Kvůli kontraktu a přesunu části zaměstnanců je potřeba jejich dokumenty dešifrovat.

Chtěl jsem si dneska objednat GoPro kamerku z ebaye, ale když jsem začal řešit danění a proclení, tak mě rychle přešla chuť. Doufám, že se budu moct spolehnout na to, že dělám v nadnárodní společnosti a výlety za velkou louži jsou na denním pořádku. Třeba se najde někdo kdo mi prokáže službu a kamerku mi přiveze :-)

Holiday in Paris #4 day

Dneska oficiálně první den v práci. Můžu považovat za úspěch, že jsem zUbuntizoval svůj počítač a poměrné zastoupení počítačů s ubuntu v kanceláři stouplo na 75%. Cray Valley se snaží používat open source a snad jej i dokonce podporuje.

Tady někde pracuju.

A takhle nějak vypadá můj pracovní stůl.

Úkol zněl jasně, připravit něco pro hromadnou instalaci obrazů operačního systému na nové stanice, které by měly přibývat. Bohužel po tom, co jsem si vymazlil ubuntu server, atftp server a zkusil PXE boot over network jsem zjistil, že stejně žádné obrazy systému neexistují a musím je vytvořit. K tomu ještě jsem zjistil, že jsem tohle všechno dělal jen pro pár notebooků a navíc každý má jinou HW konfiguraci. Takže práce zbytečná, ale měl jsem z toho dobrej pocit. Následovalo teda instalování alespoň základního systému pomocí USB flashky, ale to mě vykotlilo na pár hodin. Prostě to nechtělo bootnout. Nakonec jsem zaznamenal alespoň nějaký úspěch s unetbootinem, ale to se mi objevil jen nějaký zavaděč s menu a nic.

Takže jsem celý den bloudil slepými uličkami a kdy jsem něco udělal byly jen úseky na začátku a konci pracovní doby. Ráno jsem pošéfil boot přes TFTP a odpoledne nainstaloval jeden notebook z CDčka :-D

Taky bych se vám chtěl svěřit se strašnou depresí, kterou mám z FUP na hotelový wifině. Po každým připojení na mě vyskočí stránka s FUP limitem 500/500MB na session. Na papírku s loginem co jsem dostal na recepci je dokonce FUP na jeden login 2,5GB. To jsem zatím pravděpodobně nedosáhl, ale straší mě to pěkně. Ptal jsem se, co se stane, když to přelítnu. Dělal jsem strašně důležitýho, že internet potřebuju kvůli práci :-D Slečna s klidným úsměvem odpověděla, že si teda dojdu pro další lísteček. Tím mě absolutně odradila o nějaké pokusy se stahováním na hotelové wifině.

Když jsem se trochu porozhlídl po SSIDčkách v okolí, tak i takový lákadla jako “FreeWifi” a “FreeHotSpot” jsou kurevsky drahý připojení. Třeba wifi francouzského telekomunikačního operátora s výstižným SSID “orange” nabízí 30 hodin internetu za 50€ (!!!). O to úsměvnější zjištění bylo, že když se na tohle APčko připojim, tak mi normálně funguje jabber i Skype, jen stránky se automaticky přesměrovávají na ceník připojení.

Tož, nedalo mi to :-D SSH Tunel prošel až domů. A Tor funguje taky skvěle. +1 Takže až prolítnu FUPku…

V práci to vypadá trošku jinak ↓


Na nějaké HP herce to asi víc nedá, mám ale takové tušení, že by to klidně stomego letělo. V serverovně maj jen jednu 42U rackovku plnou patchpanelů na optiky.

Dneska jsem se trochu rozepsal, ale věřte mi, že mi to dává docela zabrat. Číst to po sobě nebudu, takže mi hrubky a překlepy reportujte na mail, ať nejsem za ocasa. Až mi budou docházet nápady o čem psát, tak mám super příhodu z dnešního oběda a taky to jak se budu tunelovat z práce pryč z ošklivého francouzského HADOPI :-D

BTW: Asi začnu kouřit, všichni kouřej, pořád a všude. Pasivně jsem musel dát minimálně jednu krabku za čtvrtý den pobytu :-(

Holiday in Paris #2 day

Dneska jsem měl čas se pořádně prospat. Bál jsem se, že kvůli rušnému okolí mi bude dělat problémy dlouhé vyspávání na které jsem si poslední dobou zvykl, ale probuzení ve dvanáct hodiny je důkazem, že jsem se mýlil.

Nasnídal jsem se a vyrazil na krátký výlet. Dva hlavní cíle byly najít supermarket, kde nakoupím za rozumné peníze jídlo až dojdou zásoby a najít nějaké hezké místo, kam bych si mohl jít zaběhat. Vydal jsem se směrem do centra a to byla chyba. Žádný supermarket s jídlem natož místo, kde bych mohl běžet a nepřipadal bych si jako idiot :-D


Vyrazil jsem směr Seina, výškové budovy v zádech. Když jsem po chvilce došel ke břehu, přeběhl jsem padesáti-proudový okruh kolem La Défense a zahlídl park na ostrůvku.



Tam jsem zjistil, že jsem na blbý straně silnice a musel jsem tedy přes břeh obejít a vrátit se zpět po druhé straně. Ale nelituji, viděl jsem další skvělá místa. Skoro mě to docela baví, objevuju takový místa kam bych se normálně těžko dostal. Na ostrůvku mezi dvěma mosty je obrovský park s venkovní tělocvičnou. Vzadu byl nějaký aquapark(?). Ale byla tam spousta lidí, takže jsem se tomu velkým obloukem vyhnul. Když už jsem měl pocit, že jsem našlapal stovky kilometrů sednul jsem si v parku do trávy a posilnil se Tatrankou, přečetl pár stran iWoze a relaxoval. K večeru jsem se vydal zpět. Chtěl jsem najít co nejkratší cestu, pro případ, že bych si šel do parku zaběhat, ale je to dost daleko, zkusím to zítra na druhou stranu. Obchod jsem našel o pár ulic dál od hotelu. Další obchody jsem vygooglil mezi 251 shopy v Les 4 temps, což je absolutně největší komplex obchoďáků jaký jsem kdy viděl.

Francie je země vůní, všechno tady tak nějak specificky a intenzivně voní. Ráno vstanu a z otevřeného okna cítím stromy z nádvoří, vydám se ven a ve výtahu cítím něco těžkého, honosného a koženého. Na recepci svěží vůni. Venku mi přijde, že všichni závodí kdo kolem sebe obsadí největší prostor svou voňavkou. Všiml jsem si, že ženský často používají takovou typickou vůni, takže se to tolik nebije, ale nos mi to rve stejně, nejsem na to zvyklej ;-)

Holiday in Paris #1 day

Jak jsem se na twitteru zmiňoval vyrazil jsem na léto do Paříže. Kromě užívání si krásného města v nejlepším možném období mě tu čeká práce pro Cray Valley jako “stager” ~ praktikant, brigádník. Ještě nemám moc informací, je na mě všeho dost, ale až si zvyknu na změnu prostředí a tak nějak se mi to tady zaběhne, tak se rozepíšu více.

Vstával jsem po třetí hodině, hektické chvilky balení jsem tentokrát nechal na předcházející večer, takže jsem jen zkontroloval nezbytnosti a vyrazil na Ruzyňské letiště. Cena 2000,- za letenku do Paříže mi přijde docela v pohodě.

Po příletu A320kou na letiště Charles de Gaulle (CDG) čekalo rychlé vystřízlivění a nutné switchnutí na emeričtinu, případně francouzštinu. S angličtinou problémy nemám, technické výrazy a tématika okolo počítačů dnes není cizí nikomu kdo trochu pracuje s internetama, ale francouzštinu jsem musel oprášit. Moje úroveň nikdy nebyla nijak zázračná. V letadle jsem si prolítl konverzační slovník a připomněl jsem si co mi v hlavě zůstalo. Snažím se mluvit francouzsky a když to nejde, vsázím na angličtinu.

Následovala cesta RER z CDG na La Défense. Na mapce to je štreka jako blázen, ale hodinová cesta i tak docela utíkala. RER bych přirovnal k našemu City Elephantu, který se nebojí občas zajet pod zem. Nakonec jsem za cenu 11€ dorazil v pořádku. Horší bylo najít najít budovu City Défense kde sídlí dceřiná společnost skupiny Total – Cray Valley.

Nakonec jsem našel. Přivítala mě paní sekretářka, která mi ochotně šla ukázat ubytování a instruovala mě k nějakým formalitám s personální agenturou. Bohužel pokoj ještě nebyl připraven k nastěhování, tak jsem to musel nechat na odpoledne. V kanceláři sedím s mladším frajerem co mě má na starosti a ještě s jedním externistou co dělá nějaký outsourcing kvůli stěhování kanceláří. Zatím to vypadá, že budu dělat spíše hardware než software, ale vůbec mi to nevadí. Je brzo dělat nějaké závěry, uvidím co mi přichystají za práci.

Další fotky mám ve foťáku, ke kterému neexistuje kabel, takže je budu dodávat zpětně :-)
Občas něco tweetnu pod hashtagem #tripfr