V neděli jsem vyrazil na Champs-Élysées, kdo je trochu v obraze, tak končil závod koloařů Tour de France. Nejsem skalní fanoušek deathmettalu ani závodů na kole. Ale přišlo mi to jako hezké zpestření nedělního odpoledne.


Naposled, když jsme byli s Luckou na přehlídce, tak jsme přišli pozdě a moc jsme neviděli. Tak jsem se sbalil o hoďku dřív a o hoďku déle jsme čekal. Docela nuda, bylo mi blbý vytáhnout Kindle a začít číst, tak jsem si pustil aspoň nějakou hudbu.
Po chvilce začaly jezdit první auta. A “caravana”, tedy reklamní auta všech sponzorů a tak…
Vittel, stříkaly po nás vodou a házeli po nás balenou vodu
Tady jsou úplně první, tak se předveďte. Kdo je kdo? Stejně to budete mít najetý z televize.
Kvůli tomuhle jsem tady přes hodinu čekal!
Vídíte tu mexickou vlnu?
Kryštof Raška [1,2,3] mi na Google+ komentoval fotky něčím ve smyslu, že je jeho snem se naživo zúčastnit nějaké etapy. Nechci tenhle cíl shazovat. Ale po tom, co jsem tady přes hodinu čekal namáčknutej na smradlavý lidi jsem toho ani nakonec moc neviděl a všechno bylo strašně rychlý. Nevim kolik můžou mít rychlost, když jedou po těch kostkách, ale auta co je doprovázela jela minimálně 40km/h. Cyklistu neodhadnu.
Veškerej zážitek je tedy z dálky sílící hluk lidí, postupně přecházející do velkého povyku, povzbuzování, pak mihnutí peletonu a zase utišení a uvolnění atmosféry všech lidí v okolí.
Všechno se seběhlo tak rychle, že jsem z toho ani nic neměl. Někde v horách, když šplhaj do kopce, tak to může být něco jinýho. Budou pomalejší, bude víc místa, kde si sednout, kam píchnout stativ a udělat hezký fotky. Ale tohle je fakt pro fanoušky cyklistiky



























